Počasí super, ale občas přišli bouřky

8.7. Pátek

Počasí vydrželo přesně tak dlouho, aby nám umožnilo naši cestu. Hned po snídani zase začalo pršet a je dosti hnusně. A tak jsme v našem indiánském kmenovém svazu zavedli dočasně demokracii a část z nás se věnovala výrobě indiánských šperků z terakotové hlíny, korálků a mědi, další pak vyráběli bubínky. Ti odolnější šli do Klikova, kde jsme tradičně navštívili hrnčířskou dílnu Martina Hadravy (www.hadrava.net). Mohli jsme si koupit v obchůdku zajímavou keramiku, zrovna probíhala letní keramická škola a bylo možné se i dozvědět novinky, například o loňské návštěvě japonského mistra v klikovské dílně.

Začíná také období lovu toho nejnebezpečnějšího zvířete v širém okolí - totiž klíštěte. Díky chladnému počasí jich zatím není tolik, ale i tak nějací pohlodaní jsou. Očkování proti borelióze není na trhu, ale mámradost z každého dítě na táboře, které je očkované proti encephalitidě.

Po obědě déšť ustal a tak jsem se převtělil opět v Indiánskou Babičku a dožaduji se ohnivé vody - pro šamanské účely, samozřejmě. Kmeny se musí odebrat do lesa nahoře za Dračicí a tam jsou vysoko na stromech vaky s vodou. Ty musí propíchnout oštěpy, které si vytvořili a vodu nachytat do hrnku a odnést ke kotlíku svého kmene. Jenže po cestě na ně číhají a přepadávají je zlí škodiči ( Týna, Láďa, Jana a Aneta) a koho se dotknou vodu musí vylít. Tedy byl to dost masakr, ale žádná zranění nenastala, přežili všichni, takže hra byla úspěšná.

Po svačině se hraje velký turnaj v přehazované.
Pak nastalo dlouho očekávané dobývání tábora, takže jen stručný přehled událostí.. Všichni si sbalili své věci vydali se na staré skautské tábořiště. Tam jsme napřed museli vychytat všechny hady - tedy byla tam jen jedna užovka a ta byla tak hodná, že se nechala chytit za ocas a odnést o pořádný kus dál. S Jitkou, Janou a Anetou letos poslali mě, jakožto nevyléčitelného pacifistu. Nasadili Týnu, která je jako lovec určitě lepší, takže jsem si všechno užil z pohledu indiánů, dobývajících se do tábora. Indiáni si rozdělali oheň a začali pronikat do tábora. Nesmělo jich být v akci najednou více, než deset. David všechno vedl, hlídal a řídil. Z tábora bylo třeba přinést zvířecí kůže, osvětlené svíčkami i lampičkami. Indiáni zase nesměli přijít o náčelnickou čelenku. V táboře nasadili pasti v podobě řinčících pokliček a rendlíků na přístupových cestách. David postavil hlídku k čelence. Polapili první zajatce - Madlu... Terezky se vplížily do tábora, ale nemohly se ani hnout. David obětoval Šeříka, který potřeboval na chvíli do tepla a tak vyvolal při svém chytání rozruch. Martin s Davidem vtrhli do tábora a sebrali vše, co šlo. Terezky jedna po druhé vyběhly a byly polapeny. Mezi dalšími zajatci, kteří udělali rozruch byly Edka a Míša. Terezky využily rozruchu a také popadly vaky s kůžemi. Indiáni objevili Honzu s Týnou, kteří se snažili vplížit do tábora a Týnu zajali a krutě mučili (smrt ulechtáním je jedna z nejkrutějších). Ani sám Mannitou se na ten masakr už nemohl dívat a spustil veliké hromy a blesky - zatím ještě bez deště. Náčelníci z tábora šli raději uzavřít mír, abychom se raději všichni vrátili do stanů. David se rozhodl,když viděl tu přesilu, že dostane alespoň jednoho z nich a obrovským skokem rozzuřené pumy sejmul mě, který s ním byl na stejné lodi. Dosti to překvapilo nejen mne, ale hlavně vedoucí , z jejichž středu jsem najednou zmizel a objevil se až v trní, kam se mnou ten šílený Puma praštil. Tak jsme rychle uzavřeli mír, popadli všechny věci a mazali zpátky do tábora. Vyšlo to jen tak tak - bouřka začala hned vzápětí a i když nebyla tak strašná, jak se zpočátku tvářila, stejně stála za to. Hezky se spí, když déšť bezmocně buší na stanové plátno a blesky a hromy jen tak přisvěcují a hřmí z dálky.
Asi jsem nepopsal spoustu důležitých událostí a statečných činů, ale bylo jich příliš mnoho a situace byla často nepřehledná. To je právě úkol pro vás - doplnit vše, co jsem opomněl.