Den třináctý - závěrečný táborák
Dnešní den jsme zahájili rozcvičkou raději v bezpečí tábora (komáři jsou děsivá hrozba v tomto roce!). Poslední den tábora je vždycky jiný - balí se, uklízíme tábor, odvážejí se důležité součásti vybavení jako basketbalový koš, jurta atd.
Vyhodnocuje se také soutěž o „Nůž Franty Čelouda". Chystáme také slavnostní táborák a faguli.Tak nám uběhlo dopoledne. Je krásně a vedro. Naštěstí zde máme Dračici, kam jsme se chodili ponořit každou půlhodinu, splouvali jsme ji od kuchyně dolů, lezli na balvan, který se už velmi vynořil po opadnutí vysoké vody. Po obědě, který zahájil knedlíkový den (masové knedlíky a k večeři meruňkové knedlíky, obojí skvělé) - jedeme poprvé na první suchdolskou pískárnu. Je zde sice více lidí, ale není tu ten balík sena, který nás trápil včera. Koupeme se , hrajeme volejbal, vodní bomby jsou stále v provozu. Velmi důležité bylo Fabiánovo vyrovnání se se svou sázkou, že pokud letos nevyhraje nůž, půjde do pískárny bez plavek.. Hrozná bouřka, která se na nás hnala, nakonec odtáhla a jen trochu zapršelo, ale i tento krátký okamžik stačil, aby svou sázku splnil téměř neviditelně. Najednou serval plavky a vrhl se do vody. Miloš s Frantou mu sice odebrali oděv , který si vzal s sebou , ale neznámý dobrodinec jej zachránil od potupy - takže sázka byla splněna a žádná újma nenastala, což byl asi nejlepší závěr. Jedeme domů na výbornou večeři. Po ní se s námi rozloučil Karel, čehož všichni litují, protože Karel tvoří důležitý pilíř, na kterém tento tábor spočívá, srovnatelný snad jen s východem slunce nebo řekou Dračicí.
Po večeři vezeme vybavení na Tokániště. Vedoucí potom zkouší Pramrazíka, kterého slíbili zahrát táborníkům. Potom už je čas na závěrečný táborák, který zapalují Vojta, David a Rokytové , a který je letos mimořádně skvěle postaven. Jenže již za několik minut se spustil prudký déšť a vyhnal nás pod přístřešek. Po chvíli ale ustal, a tak jsme se vrátili k ohni. Jenže pak začal prudký déšť znovu. A my jsme pokaždé přibíhali k ohni a běhali pod přístřešek.. až nás to přestalo bavit a vyhlašování se konalo poprvé jinde, než u ohně.
Výsledky: Nůž Franty Čelouda -1. Vojta Princ 2. David Fittl 3. Rokytové 4. Šeřík
Úklid: 1. Madla a Kiki 2. Monika a Terezka Dražanová spolu s Rokytovými , 3. Kristýna spolu s Fabiánem 4.Honza N a Filip S a 5. David Kovanda a tom Drs spolu s Davem Fittlem a VojtoumPrincem
Hrajeme na kytaru, rozdílí se pamětní listy s pochvalami a tresty a táborníci říkají svá přání, názory a zdali vůbec chtějí jet příští rok znovu na tento tábor.
Fabián složil a zahrál písničku na rozloučenou. Podílela se na ní celá velká skupina ctitelek jeho kytarového umu.
TEXT:
- Já vám teďka povím, co jsem všechno dělal na táboře Střelnici od domu dětí
- Ráno se těžko vstává, před Milanem běhává, stejnak nás doběhne a klikovat budeme.
- Ref: Umírám, já nechci pryč, Umírám, já nechci pryč,
- Tábor jsme dobyli bez větších ztrát. Někoho zajali několikrát. A já jak posera utekl s bombama
- Do jurty jsem si leh, najednou Bílá paní - já se rychle zved a utek
- Ref: Umírám, já nechci pryč, Umírám, já nechci pryč,
- Když jsem pašeráky hrál, Honza se za mnou hnal, stejně mě nechytil, ovětev se zachytil
- Máme pramamuta Lálínka na Střelnici, co má velkýho chobota a uši padající
- Ref: Umírám, já nechci pryč, Umírám, já nechci pryč,
- Do háje s terčákem, fakt jsem vyhořel, Slunce na severu vídávám ale jenom já. Tak to chodívá,příště se líp podívám
- Dvoudenní výlet do džungle jsem přežil, stezka - Ježiši- já se fakt bál, když na mě z křoví Felčar zachrochtal. Lidi - já se vám tak lek - metl zpět
- Ref: Umírám, já nechci pryč, Umírám, já nechci pryč,
- Ref: Umírám, já nechci pryč, Umírám, já nechci pryč,
- Šesté loučení už přichází, lidi mně se vám nechce, bylo to tu fajn.
Přestalo pršet, táborák dohořívá a tak jdou táborníci do stanů, aby si mohli ještě dlouho povídat všechno, co si nestihli říci za celý tábor, který utekl tak rychle a přitom jsme při něm toho tolik zažili.
Dosti už narůstá únava a proto i nemoci. Jitka má už tři dny bolesti hlavy, ale teprve dnes se přidala i teplota takže je na práškách (Paralen), po kterých se vše upravilo ale jenom částečně. Miloš podobnou chorobu lapil dnes, ale překonal ji tím, že ji ignoroval a byl na ni hrubý a přehlížel ji skoro až do rána, kdy s námi seděl u ohně (samozřejmě si ale zobl Paralelu, takže fikce léčby z rukou lékaře byla zachována). Lála s Anetou a Janou jedou na koupání na pískárně, čímž navázali alespoň na konci tábora na tradici - stejně jako včera, kdy jsme byli v Dračici.