Příjezd
Vstáváme už někdy po šesté a převlékáme se za pohádkové bytosti.
1. den – 5.7. Neděle
Vstáváme už někdy po šesté a převlékáme se za pohádkové bytosti. Naskládat se s křídly, parukami a dalším příslušenstvím do několika osobních vozů a odjet do JH je vždycky trochu práce, ale klaplo to. Pobíhali jsme ospalým nedělním ránem po Hradci a potkávali se navzájem – Milan, jako vytáhlá příšera z lesa, Madla se školní brašnou jako Mach a s ní Terka s urvaným sluchátkem jako Šebestová, Jana v overalu s lopatičkou jako Krteček, Lála jako Vodník , Miloš jako pan král, Felčar jako víla Amálka s První Pohádkovou Pomocí, Týna jako motýl Emmanuel, Jitka jako Maková panenka, Vojta jako rytíř v brnění a Franta, jako ohyzdná ježibaba. V Hradci už čekal řidič autobusu, kterému v jeho firmě řekli omylem odjezd o hodinu dřívější, takže náš velmi časný příjezd jej v tomto omylu ještě utvrdil. Teprve když jej už asi šestá pohádková potvora ubezpečila, že se opravdu odjede až v 9.30 , uplivl si a odevzdaně vyčkal příchodu všech táborníků. Letos nás autobus vyložil na rozcestí před táborem Veleničáků a dále jsme už šli pěšky, naštěstí bez zavazadel. Dan Dražan přivezl k odjezdu veliký košík třešní, takže se podle Dračice šlo docela dobře. Bylo ale vidět, jak málo vody je v řece. Edka si po loňské zkušenosti ohlídala přilbu na kolo.
V táboře proběhlo ubytování do stanů a rozdělení do oddílů a stihli jsme ještě rychlé vykoupání v Dračici s drobnou bahenní bitvou.
K obědu byly přírodní plátky s bramborem, nudlová polévka, mrkev a hlavně všechny zvyky a rituály, které k jídlu patří - kontrola čistoty ešusů, táborníků, děsný rambajz vyluzovaný lžícemi na pochvalu kuchyni i služba při mytí nádobí.
Po kratším poledním klidu, který trávíme ve stínu, ale NE v rozžhavených stanech sedáme na kola jedeme na pískárny. Zůstáváme na první, nejbližší pískárně. Všude je strašná spousta lidí a nad velikou tlupou dětí, která se rozložila vedle nich nijak nejásají. Zkoušíme hrát volejbal i fotbal, ale moc nám to nejde. Hrajeme různé hry, bojujeme spoustu vodních bitev namočenými houbami systémem každý s každým a vedoucí z rukou vytvářejí vrhací skokanský můstek. Rozhodně se nenudíme. Po večeři se chystá tradiční táborák, sbírá se smůla a dělají se fagule na podpal. Odborná komise ve složení Týna, Péťa, Terka pod vedením Felčara odebrala Tyšimu stehy z nižších zad, které si hýčkal po menším operačním zákroku už 10 dní. Je to statečný táborník a tento výkon přežil bez újmy.
Večer je pohodový, s kytarou, tradičními písničkami, představováním táborníků a každý říká, co si od tábora slibuje. Každý z nás dostal pamětní šátek.Milan představuje vedoucí a svou roli zvládl tradičně na výbornou. Jen u Jany se trochu rozněžnil, když pronesl delší proslov:
„Jana Vrzalová....My jí říkáme Bahňák. Tedy, proč Bahňák? To už je řada let, kdy jsme jeli na kolech na Nové Hrady a zastavili jsme se a Jana se šla vyčůrat za nějaké křoví. A najednou bylo slyšet takové úpěnlivé volání a Jana tam našla sice klidné, nerušené místo, ale zapadla při svém výkonu do bahna a jak se snažila vyprostit, zapadala pořád víc, až jí bahno sahalo až po prsa!!“ Tady se Milan zarazil, podíval se zamyšleně na Janu a rychle dodal: „Tedy, po prsa, ona to tehdy byla ještě malá holčička, ne jako teď! Ono jí to bahno tehdy bylo až po prsíčka!!“ A pak se snažil utišit smích tím, že volal:“Já jsem se jí nechtěl dotknout“, následně se ho někdo zeptal, jestli tenkrát anebo teď, čímž byla vážnost táboráku definitivně v ... nenávratnu, tedy narušena, což bylo bezva a hrálo se a zpívalo se dál.
Po táboráku je večerka, čištění zubů a zalézání do spacáků, ale starší táborníci vědí, že první den se vždycky hraje prachárna a tak už s tím počítají a mají pravdu. Jdeme na obvyklé místo a letos se podařilo proplížit se kruhem strážců jen Edce a Šeříčkovi, který si k tomu přivezl dokonce speciální maskovací oděv, ve kterém vypadal jako neoddělitelná součást přírody.
Je pozdě, den byl plný událostí, jdeme spát bez hlídek.